Toto je zdroj formátovaný jako XML ATOM. Můžete si jej vložit do čtečky příspěvků, jako je např. RSSPoint
2010-06-06T22:09:48ZSe to srovnalo2010-06-06T16:15:00Z2010-06-06T16:15:00Z
..a kdybych se teď nemusela učit, tak si chrochtám blahem..
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
..a kdybych se teď nemusela učit, tak si chrochtám blahem.V. mi na břicho nakreslil srdíčko. ... Nic mě teď nijak zvlášť netrápí. Krom hnusných snů. Ale ty snad taky pominou. Časem.
http://jitka.bloguje.cz/851487_item.phpPřenesením přes práh to jen začíná2010-06-02T22:29:00Z2010-06-02T22:29:00Z
..napadlo mě v okamžik, ve kterým si snad většina žen přeje zůstat na věky..
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
..napadlo mě v okamžik, ve kterým si snad většina žen přeje zůstat na věky.Ne, nevdala jsem se. Nejsem ještě takovej magor. Ale blížím se k tomu. Sestěhovala jsem se se svým klukem. Bláznovství? Asi jo. Moc se Ti omlouvám, ale od tý doby, co jsem udělala státnice, mám strašný problém se vyjádřit a pletou se mi písmenka. To je dost blbý. Přijde mi, že se podívám na slovo a to slovo nedává smysl. Jako bych nerozeznávala jednotlivý znaky. Z ničeho nic. Jestli je to tím, že jsem teď jen klikala čáry v CADu, nebo tím, že jsem se učila jak magor a stresovala se jak magor..Kdo ví. Ve čtvrtek v noci, když se mi sklapl počítač a já přišla o práci za celý den, jsem neměla daleko k tomu, abych dostala ve 23 letech infarkt. Já, člověk co jinak zálohuje jak magor a ukládá co minutu.. No dobře mi tak.Váže se k tomu vtipná historka - prosila jsem toho nahoře, ať mi to odblokuje, ať o to nepřijdu, že půjdu do kostela a dám pětikilo na charitu..modlila jsem se, když mě V. provázel ve dvě ráno po venku, abych se uklidnila a začala systematicky od okamžiku, kde to bylo uložený naposled...Nic. Modlitby na elektroniku nezabraly, neobnovilo se nic. A já věděla, že jsem v prdeli. Druhý den ráno, cestou do menzy jsem našla pětikilo na zemi. Napadlo mě, že ten nahoře je nějak nedoslýchavý. Nebo mě nechce v kostele už nikdy vidět.A teď tu tak smutně sedím, celý odpoledne jsem ještě uklízela, umývala ledničku, co jsme našli na chodbě, savem, uklízela jsem svý krámy, snáším lamentování, že jich mám moc (nepřijde mi, jen jsou neskladný, no), stejně jako snáším to, že se tu mlčí a večer dostanu pusu na dobrou noc, ale už mě ani nepohladí. Neříkám, že jsem zklamaná, já tohle všechno věděla předem. Vím, že nic nebude lepší a všechno bude už jen horší, a věci který mě štvou, budou jednoho dne třeba nesnesitelný. Spíš je to asi o pochybnostech. Jestli to byl dobrý nápad. Jestli jsem ještě neměla couvnout..Jo, jsem ráda, ale jsem zároveň asi i hodně naivní.Potřebovala bych zas jít na nějaký střelený koncert do Lucerny. A asi bych potřebovala i spát..a jíst..a pít.. Neměla jsem teď čas na nic. V šest jsem si sedla k počítači, ve tři ráno od něj vstala a furt to nebylo hotový. Kam se hrabe ročníkovej projekt v čtvrťáku na střední. To byla inačí pohoda..to ty nocovky ještě byly vlastně docela vtipný. Hlavně jak jsem se potají vykrádala ven na cígo. Tady jsem to přestala řešit a hulila rovnou z okna. Budu s tím zas muset přestat. Není to pěkný a nedělá mi to dobře. Ale aspoň mi to vždycky trochu sundalo můj ultra rychlý tep (náhodný počítání při čekání na tisk odhalilo tak 125 za minutu). Jdu umejt nádobí a jdu spát. Na Stepfordskou paničku to asi nedotáhnu, ale můžu to ještě zkoušet.29.6. Obhajuju. Tak na mě mysli.
http://jitka.bloguje.cz/851119_item.phpTam tam daleko..to bude tak za dva týdny..2010-04-25T09:43:00Z2010-04-25T09:43:00Z
...teď to ještě tak podělaný neni..
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
...teď to ještě tak podělaný neni.Rýsuju a mám pocit, že to na mě zanechává trvalé následky. Bolest v ruce od ježdění s myší je to nejmenší. Spíš mám pocit, že se mi zas nějak záhadně převrací myšlení. Když jsem tehdy před maturou rýsovala konstrukčák, taky mi trochu hrabalo..ale nepamatuju se, jestli to bylo stejný jako teďka, nebo menší..A ještě se nestíhám učit na státnice...a dělat k tomu cvika..a ještě mě k tomu nutně musej mít v práci..aaaa...ať to už skončí. Já chci mít zase klid a chci chodit ven..a na pivo..a na nákupy..----10.dubna proběhly závody v Srbsku..12 hod tam jedeš, pak tam dvě noci seš a pak zas 12 hodin jedeš zpátky. Při zápasení s mečema jsem vyhrála jedno kolo. Trochu mi to zvedlo sebevědomí..bohužel, na sympatického srba, který mi pak ani nepodal ruku jsem nestačila.. ne že by ho nešlo vycukat, ale už jsem byla unavená a vyklepaná po devíti hodinách čekání na svou chvíli. Nejsem asi ten pravý závodník.Cestou tam jsme se stavovali v Bratislavě..na osudném přechodu kde zemřela naše kamarádka. Zase odrazy v křivkách. Nevím jako oni..ale já jsem si připadala jako že tam J. vidím zakletou..někde ve stromě..někde u toho kříže..Rok..a všichni dělají jakoby nic. Po tom přechodu jsem nechtěla přejít.Rok. A viník nehody je na svobodě..a ani bych se nedivila, kdyby kliďánko řídil.. ---- 14.dubnaDig Demoiselles..a návštěva Ondry. Je to zvlášní, že tenhle člověk má cit pro kouzlo okamžiku. Čím to je, že na setkání s ním vždycky tak dlouho vzpomínám? A jako na jedny z těch lepších, ne-li nejlepších pár strávených hodin?Praha 2006, Brno 2009, Bienále, blbý kafe v kabinetě..---- Fuck me 2wice. Jdu makat.(2wice se netyka pipe, to jen aby bylo jasno)
http://jitka.bloguje.cz/846191_item.phpVe vybydleným vlaku2010-03-03T13:35:00Z2010-03-03T13:35:00Z
...a k tomu Orchestru a pocit, že je něco špatně, se vystupňoval..
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czFotky
...a k tomu Orchestru a pocit, že je něco špatně, se vystupňoval.Mám ráda dny, který jsou rozdělený třeba na několik diametrálně odlišných částí. Jako že ráno jsi o 100km někde jinde, večer zas jinde a pak se ještě stihneš málem politovat nad svou blbostí a bavíš se s úplně cizíma lidma, který jsou kamarádi kamaráda kterej vlastně není ani tolik kamarád, jako spíš spolužák.Ráno jsem se probrala v Kruhu. S vědomím, že mě čeká pěskocesta na vlak, předtím budu muset předstírat práci a ještě předtím dojít nakoupit, abych nepošla hlady.Docela se to dařilo..to předstírání mi šlo nejlíp. Vedoucí se vždycky podivil, co to tam probůh vymýšlím, když už to mám hotový :-D Jo..já jsem ti ani neukázala, jak vypadá moje bakalářka, co? Hups. Výhledově napravit - poznamenáno. Ono to není nic světobornýho. Mně ten barák spíš než úžasnej připadne ujetej.Zpátky k včerejšku. Čekala mě cesta vlakem. Díky zaplacenému výpalnému jezdím o 25% levněji, takže lístek nebyl taková darda, ze který mi obvykle málem vykrvácí peněženka. Cesta na ten vlak i přes to, že jsem doma nechala svoji milovanou čepicu ušanku nebyla zas tak děsná a občas i vysvitlo sluníčko. Jak mi to dělá dobře. Dřív jsem jaro nesnášela a každý jaro jsem měla pocit, že se musím hned zítra zprovodit ze světa. Teď se to otočilo..těším se na tu hnusně žlutou trávu co vyleze zpod sněhu, těším se na ostrý sluníčko a holý stromy. Všechno dohromady na mě působí jako ztělesnění krásy, kterou jsem v tom dřív ani trochu neviděla. Možná to udělaly ty poslední dva roky, kdy se na jaře v tomhle nádherným počasí a realitivním marastu kaluží a hnusu stalo vždycky ještě něco hnusnějšího, co mě pak nakoplo, že jsem byla ráda že můžu dýchat.A pak vlak..naproti stará vrásčitá paní v kluboučku s broží, kabátkem, elegantní sukýnkou..a těžkýma pracovníma botama. Nenápadně jsem si ji prohlížela a byla fascinována...Pak přesedat a hurá do kupé. Kdyby nebyl skoro prázdnej vlak, sednu si k ultramega krásnýmu polodredaři, který se skolo blížil tomu ultra mega "ahoj" klukovi z autobusu, který shodou okolností bydlí na Strahově, na stejným bloku, jen o patro výš. Vždy si jen řekneme ahoj, ale po dlouhý době je to kluk který mi pozvedne srdeční tep a vyloudí mi úsměv na tváři, který pak drží a drží..až několik hodin. V. by za něj mohl být rád, protože když mě jednou zapoměl vyzvednout a já pak celá zkoprnělá sledovala, že na mě fakt zapoměl a jde někam s kamarádama a byla jsem nasraná za všechno a všechny jeho Kláry a Alenky dohromady a už už jsem se chtěla tvářit jako kakabus a nikdy mu to neodpustit, prošel kolem tenhle kluk, pozdravil mě a já se nemohla neusmívat. Nemohla jsem se ani zlobit. Najednou bylo všechno fajn.Kéž bych taková byla pořád. Vždy úžasná, usměvavá, hodná a chápající.. Jako jedna holka, co jsem viděla loni na Masters - přišla k typoňovi, co si zubním kartáčkem čistil nohy a ten kartáček si máčel v pivu, naklonila se nad něj a povídá s úsměvem - "Ty ještě žiješ? Tys mi nablil i do baťohu.." - Usmívala se a vypadala v pohodě.. Já bych musela ječet jako by mě na nože brali.. To je ten rozdíl mnou a holkama v pohodě. V. podotknul, že tahle je určitě z Moravy a ne z "Čecháčkova".Zpátky k vlaku. Vlak byl skoro prázdnej a tak jsem si sedla do kupé sama. Nebyly tam záclonky - ani jedna. Koukala jsem na to a připadala si nějak..jako když máma dala vyprat záclony a my měli dva dny holý okna. Jako že mě každý vidí...jako že realita rozdrobeného rohlíku na zemi není změkčená přívětivým šerem.. Jako že jsou vidět všechny otisky rukou co kdy šáhly na kliku a že škrábance na skle vystupují víc než kdy jindy..takové vybydleno. Přitom závěs plný prachu a mastnoty je možná ještě horší..Bylo mi zvláštně. Dočasně? Nebo tak nějak.A pak tvrdší realita..hlavák. Hnusný město. Hnusný davy. Hnusný lidi v tom davu. Hnusnej smrad. Tohle jsem kdysi vyhodnotila jako nevhodné publikování. Ale je to asi pravda..protože mě to naštvalo už podruhý. Že musím někam narvaným metrem, pak narvaným autobusem, že lidi neřeknou promiňte, když do mě vrazí, že nejsou tak milí a v pohodě jako někde jinde..kde jsem byla ještě před pár hodinama. Ta změna mě možná deptá. A těžký batoh na zádech.Alespoň jsem se těšila na večer. Až ji poznám. A večer se přiblížil nečekaně rychle..Ubila jsem tě textem. Věřím, že to nedočteš. Zkusila jsem si zablogovat ve chvíli kdy necítím nasrání na celej svět..a vida. Jak se neblížípůlnoc, tak to všechno docela ujde. Stejně jsem vždycky vytočená z nevyspání. No..jdu makat do školy. Mám toho hodně. SloupovíZase nádraží Vlak a za ním pole..a kaluže co vypadaly jako kousky zrcadel..a s láskou chcouce vychcat se jsouce. Ty víš co..
http://jitka.bloguje.cz/838368_item.phpJeden příspěvek za měsíc2010-02-28T23:00:00Z2010-02-28T23:00:00Z
...abych nevyšla ze cviku...
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
...abych nevyšla ze cviku....No, stejně už jsem vyšla. Tak tu jen poznamenám co jsem viděla..Prvně obrázkem - takhle vypadá práce na ateliéru, když náhodou běží Bauer.. Za poslední měsíc, když se mě někdo zeptal, jak se mám, tak jsem odpovídala- výborně. Svým způsobem je to sdělení pro někoho povzbudivé - mít se dobře, evidentně není špatné, a pak byla druhá skupina, kterou to viditelně sralo :-). Na pár výpadků, kdy jsem narazila na konflikt - ona byla hezčí než ty/ty jsi krásná - nebylo nijak špatně. Ukolébalo mne sdělení velmi dobrého kamaráda, že se hezčí a krásná vlastně nevylučuje..Já v tom cítila rozpor. Další podobné sdělení přibližně před týdnem - už alespoň nezpůsobilo, že bych na dva dny přestala mluvit. Komplimenty nicméně stále vnímám jako něco krajně podezřelého. ---Pak mě napadla divná myšlenka..Víš jak se málokterý živočich projevuje tak, aby byl dobře vidět a byl co nejhlučnější, když si není jist, že ho nevidí predátor.. Vím že je to paranoidní a může to bejt úplně jedno..ale planeta svítí, je docela hlasitá..takovej predátor co tak poletí kolem, uvidí zemi jako báječný dortík se šipkama kolem a nápisem - vem si mě. Vidím to jako film o zmateném chlapíkovi (potřeštěná bába vypadá ještě komičtějc), co pobíhá a řve že bysme měli zhasnout, že už sou tady.. a pak jak sem nastoupí armáda obřích kobylek, všechno živé požírá a nasává do obřích nádrží a ten potřeštěnej chlapík to vidí, stane na vrcholu a zakřičí:"Já to říkal." A pak mu kobylka ukousne hlavu.---Kdesi kdysi, snad jsem to pak ani nepublikovala, že to byla velká kravina, jsem napsala že letošní léto pojedu na dva tejdny na Island..no. Tak zatím to nevypadá. Peníze nebudou. Tak jsme s V. naplánovali cestu do Tater. Teda..plánuju ji a napotřetí jsem vytáhla jestli chce jet. Napotřetí po druhém neurčitém hm se mi dostalo odpovědi - Však jsem ti to minule slíbil.:-)))Pobavilo mě to. A byla jsem ráda.Zároveň s tím jsem napsala, že chci umět kváknout japonsky. No - už se umím jakž takž představit a říct, co jsem zač. Alespoň něco :-) ---A teď zjišťuju..že únor nestihnu. Je to nestandartní měsíc. Moc krátkej.
http://jitka.bloguje.cz/837901_item.phpŽivot? Život není fér.2010-01-04T23:27:00Z2010-01-04T23:27:00Z
A má bejt? (Už mě trochu unavuje mazání a pak zas kreslení čar..).
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
A má bejt? (Už mě trochu unavuje mazání a pak zas kreslení čar..)Matláme matláme... Ještě že mám tak šikovnýho kluka, že mi to předpracoval a já si už jen hraju.. Koneckonců, moje problémy s dokončováním děl spočívají v nedůslednosti, kterou tak nesnáším na ostatních a tak trochu lenosti, protože dokud nad sebou nemám bič - ehm - termín za dveřmi, nejsem schopná ani otevřít autocad :)))A teď mi to někdo, kdo umí s vektorama trochu rychlejc, udělal hezky a přesně.. Pravda - trochu špatně z toho spím, ale je to jen o těch časových investicích. Tak to snad dopadne dobře.Ale o práci co mě čeká jen co zaklapnu úžasný Arturův zápisník jsem až tak psát nechtěla.Silvestr byl parádní. Od pondělí jsem byla v UH, za mým nejdražším. Problémy té druhé se již dávno vyřešily, snad ke spokojenosti obou stran. Předchozí rok byl nahovno v mnoha věcech. Do toho nového snad už lezu s trochou optimismu, že i to blbý jde překonat.Naštvalo mě, že mi umřelo pár lidí z nejbližšího okolí, že některý věci jsem udělala blbě, některý ještě blbějc, že ještě nemám bakaláře a že ze školy vylezu stará a nejspíš to budu i platit. No ale co.Jako každý rok, jsem jela i své oblíbené kolečko - když přetížit síť, tak pořádně. Nejdřív zavolat mamince a pak kolečku kamarádů. Pod vlivem alkoholu je to pokaždé velmi výborný nápad a blábolení na téma "Tak teda všechno nejlepší!" se jeví jako příjemná kratochvíle, za kterou těch 7,32,-Kč/min stojí.Je dobré se spojit o pár dní později znovu a za přidušeného chichotání (to aby se nevyrušila učící se spolubydlice) si sdělovat dojmy z opilého telefonátu a co si vlastně pamatujeme a vše co bylo řečeno po telefonu se zopakuje v psané formě se stylistickými opravami anebo naživo s mnohem lepší artikulací.Čekám kdy z toho vyrostu..ale vzhledem k tomu že kolečko kamarádů až tak velké není, a vím že ti kamarádi/dky to rozhodně nebudou hrotit, končíme se závěrem příjemné kratochvíle která nikomu neublíží..a je jen jednou do roka. Otravovat pokaždý když se ožeru, na to samosebou koule nemám.Dostala jsem se k jádru problému.. Neublíží.Nemůžu nikoho nijak ujistit jak bych nemohla to nebo to. Vím že mohla. ****Je úžasné, když zjišťuju, že se s někým přátelím pět a více let. Že je pryč doba, kdy se moje kamarádství počítala na dva tři roky a vztahy na týdny či měsíce. A je ještě úžasnější, když zjišťuju, že takhle dlouhé ničím nízkým nezkažené přátelství, je nádherná a nesmírně cenná věc.A už jsem domudrovala a jdu spát. V rýsování budu pokračovat ráno. Tak.
http://jitka.bloguje.cz/829350_item.phpPoslední den doma2009-12-27T17:39:00Z2009-12-27T17:39:00Z
..v tomto roce..
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
..v tomto roce.3D brýle nasadit! Zítra mizím do Hradišťa, takže je to asi poslední přípěvek z domova. Jo, je fakt, že jsem už blogovala i od nich..ale bývá to komplikované. Přeju Ti jen to nejlepší.. A budu si přát, aby ten říští rok byl v mnohém lepší, než ten, co právě končí.
http://jitka.bloguje.cz/828059_item.phpPrvní studie2009-12-11T17:14:00Z2009-12-11T17:14:00Z
..a já za ni dostala zaplaceno..
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czArchitektonicky
..a já za ni dostala zaplaceno.A co je ještě lepší, chtěj to podle toho dělat. Bohužel jsem si nemohla dovolit excesy jako jsou plochý střechy. Na zavírací lamely jsem taky mohla zapomenout..no ale..líbilo se to lidem, kteří o tom budou rozhodovat dál.9. prosince přišly prachy, takže je to oficiálně.
http://jitka.bloguje.cz/825875_item.phpSvět ve skleněné bublině2009-12-01T17:45:00Z2009-12-01T17:45:00Z
..aneb, já to teda pořádně nezkoumal, ale mohlo by to bejt zajímavý, co říkáš?.
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czV prdeli
..aneb, já to teda pořádně nezkoumal, ale mohlo by to bejt zajímavý, co říkáš?Bojím se, že z toho zase vyleze článek plnej patosu jako obvykle. Asi to neumím jinak. Neumím to líp. Připadám si poslední dobou jako bych žila ve skleněný láhvi. Trochu mi to připomíná úvodní scénu z filmu fontána. Víš co myslím...Takovej ten divnej film. Nikdo normální ho nemůže dokoukat. Já teda nevim jak jsem na tom s normálností. Vlastně je asi nenormální, testovat se vším možným, abych přišla na to, co je na mě teda jinak. Ale to pusť stranou.A promiň mi, jestli se tu objeví něco jako pravopisná hrubice. Poslední dobou to dost seru..s tím pravopisem. Poslední klenot byl:Švícaři.Neměla bych ty diskuze číst. Zabere to stejně času jako kniha a poučení je vzhledem k debilitě přispěvatelů mizivé. Nebo jsem stejně blbá jako oni?Zpátky k životu za sklem. Připadám si tak. Jsem strašně unavená. Vyčerpaná. Ospalá. Když to jde, lehnu si a spím. Klidně celý den. Spala bych i teď. A čím víc spím, tím unavenější jsem. Tím ospalejší, tím..mrtvější uvnitř. Asi proto spím. Abych tomu utekla. Je spánek horší droga než alkohol? Účinky mi přijdou podobné. Nic neuděláš během jeho konzumace, ani po tom..Nejradši bych začala křičet. Ale nemůžu. A proč má kurva bydla ty repráky tak nahlas? Ostrańovač skvrn. Některý skvrny neodstraníš, ani když se budeš hodně hodně snažit..nikdy.Nemůžu se k ničemu dobrat. Už chápeš proč nepíšu? Nemůžu se dobrat k žádnýmu výsledku. K ničemu. Nikam. Stojím na místě. A asi se bojím pohnout nebo tak něco. Nevím co. A nemá cenu psát, dokud, něco z toho nerozlousknu. Trochu. Maličko. nenávidím ten můj falešný úsměv a ujištění že se mám výborně. Na druhou stranu, když už nic, je to způsob jak lidi srát.
http://jitka.bloguje.cz/824316_item.phpPosloucháš ty historky..2009-09-26T00:47:00Z2009-09-26T00:47:00Z
..díváš se na ně...
jitkahttp://jitka.bloguje.cz/yitta@centrum.czNad věcí
..díváš se na ně....předstíráš že posloucháš. Ale neslyšíš vůbec nic. Nevnímáš nic než ZVUK. Krom ZVUKU neslyšíš vůbec nic. Nestávalo se mi to. Poslední dobou více a více. Psala jsem o tom jak si chci všechno pamatovat. Vzpomínáš si? Zároveň s tím se pere druhá věc...přehlcenost. Pocit, že už toho víc vědět nechci. Že spousta toho co se dozvídám jsou strašný voloviny. Máš to taky tak?Teď tu mám v pokoji ji. A jeho. Věc o které bych ještě před rokem s úspěchem pochybovala že se stane... A chybí mi V.A j mi vlastně docela smutno.. A..už nic.
http://jitka.bloguje.cz/812964_item.php